Mezice (12.4.2015)
Tentokrát s tím přišel Čenda, že bychom mohli hrát nyní u nich, v Mezicích. Jeho rodina totiž pochází z nedaleké Lhoty a v Mezicích zná každého druhého. Bylo to dost narychlo, ale dosud to vždy dopadlo jakž takž dobře, tak už jen na to opatrně připravit naše rodiny. Zeměpisně šlo o návrat téměř do Unčovic, vždyť Mezice s nimi přímo sousedí! Proto jsme měli trošku obavy, není-li tato část Hané již nasycena dobýváním světových pólů. Nicméně Čenda působil sebejistě a tvrdil, že nic takového nehrozí. No… Když to chtějí, mají to mít, řekli jsme si. Když jsme se jeli podívat do místa plánovaného činu, zjistili jsme, že sál je svým vstupem přímo spojen s výčepem hospody, tudíž dovnitř musí všichni přes něj. V nejhorším tedy uprosíme místní pivaře. V Mezicích mají vlastní krásnou oponu, takže jsme měli víc času na zdokonalování scény, osvětlení, zprovoznili jsme i místní reflektory, a vylepšili jsme zvuk. Poprvé jsme použili výkonnější zesilovač a myslím, to bylo ku prospěchu věci, i doprovodná podkresová hudba před představením se lépe nesla velkým sálem.
„…Chceš píseň severu znát, chceš se mnou tiše naslouchat….“
V den představení jsme byli relativně brzy připraveni, včetně kulis, na místě byl i Filip, který nám opět pomohl s rolí pojištěného rolníka a znovu skvěle zahrál i roli polární záře. To ale předbíháme. Nervozita opět narostla do obludných rozměrů, sedla na nás současně jakási modrá mlha. Generální zkouška před představením byla nervózní a v pravdě dost katastrofální. Potvrdila to i dvorní fotografka. Nepříznivém naladění nepřispělo ani to, že ještě 10 minut před začátkem představení bylo v sále jenom asi sedm lidí!! A to měl mít starosta zvaný Pepin z Hané úvodní slovo v nefalšované živé hanáčtině k plnému sálu! Kay úpěl, že novou pasáž před oponou zpaměti nezvládne, Krleš se potil z úvodní básně, kamenné tváře a lehce orosená čela ostatních mluvila za vše. Jediný v pohodě byl Dym, který někde stranou podřimoval a Čenda, který byl samý úsměv. Pak se stalo něco, na co jsme hleděli jak na zjevení. Asi v 17:57 se otevřely dveře z hospody do sálu a ten byl již v 18:05 úplně plný!!! Myslím, že diváci museli zpoza opony slyšet minimálně 4 až 5 tlumených ran, to jak spadl každému z nás těžký kámen ze srdce. Jen Čenda se potutelně usmíval. Podezříváme ho, že v tom měl prsty. S příchodem lidí jako by nás něco nakoplo a dali jsme do toho zase všechno. Čenda před domácím publikem excelentně odrecitoval a jeho úspěch byl pro představení elixírem.
Ve snaze svoje účinkování vycizelovat, jsme do seminářů nově zapracovali námi modifikovanou pasáž o zaseknuté oponě, kterou měl v přednesu Kay. Získali jsme tím nový prvek a vtip a kromě toho především delší čas na přípravu živých obrazů. Napsal jsem text před oponu asi tak na dvě minuty, aby měli Brzda a Čenda dostatek času převléci se z obleků do kostýmů, s čímž jsme doposud v rámci semináře bojovali. Kay svůj úkol zvládl tak bravurně, že někteří, kdož viděli některé z předešlých představení a byli tu znovu, uvěřili, že jde o jakousi nehodu a ne o předem připravenou akci. 😉 Semináře se celkově velmi povedly i banka Slávie se zdařila na výbornou a tak jsme šli na přestávku ve výborné náladě. Hra už jen potvrdila nastolenou atmosféru a tak jsme mohli nakonec slavit úspěch!
<<Předchozí Dobytí Severního pólu další >>
zapsal: Karel Štícha – Krleš