Makoviny = Makovy narozeniny *40

Pohořany – 2. června 2018

Tak už i Maka to postihlo, už i on dosáhl věku, kdy patří mezi „dorostence“ a na krku mu visí 4 křížky. Se svým spolužákem a kamarádem Honzou Masopustem se rozhodli své vyspění oslavit společně a na ubytovnou na Pohořanech pozvali své přátele a rodinné příslušníky.

DOTeK byl také pozván, a protože je to jedna z mála příležitostí, kdy jsme schopni se téměř všichni sejít, využili jsme příležitosti a udělali si poslední kostýmovanou zkoušku před představením, které bude příští týden v Jívové. Dokonce stavíme i kulisy, abychom ověřili, že se během toho roku, co jsme nehráli, nic neztratilo a vlastně že jsme kulisy stále ještě schopni vůbec postavit, protože mezitím značek které dřevo sousedí s kterým a na které má přijít který hadr výrazně přibylo.

Na odpoledne jsme připraveni. Čibyl si mylně myslel, že kostým má Krleš ve svém nově zavedeném kufru, ale nebylo tomu tak. Takže zběsilá jízda domů do Olomouce, kde jsou části chybějící výstroje uloženy. Hned po návratu můžeme začít se zkouškou. Zbytek souboru se modlí, aby na trase Pohořany-Olomouc nestála policejní dopravní hlídka…

Šaman bohužel má povinnosti jinde, proto jeho role Radeckého se zhostil Mak. Sice se scénářem v ruce, ale o to s větším nadšením. Přestože o nic nejde, jsme všichni velmi nervózní. Patrně ze strachu, abychom to ostatním kamarádům hercům nepokazili. Děláme spoustu přežbleptů, dokonce jsme i přeskočili kus hry. Maryška nás ale vždy ihned opravuje. Zkouška byla pro všechny velmi užitečná, ukázalo se kde v textu máme ještě slabiny a že se na to všichni musíme ještě pořádně podívat. Náhodní přítomní hosté oslavy ocenili naše snažení potleskem.

A pak už jen jíme, pijeme a vytáhli jsme kytary. Slabší kousci odjeli zhruba o půlnoci domů, ti vytrvalejší údajně zpívali až do půl čtvrté.

Makovi moc děkujeme za pozvání, přejeme vše nejlepší, mnoho úspěchů a zdraví do dalších let.

Výše uvedený text je jen hrubý nástřel a musí být mohutně editován, doplněn a dotvořen. Také fotky by to asi chtělo…

zapsal: Libor Kvapil – Čibyl