Hlušovice (24.1.2015)
Díky tomu, že naše první představení Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem v sále olomoucké restaurace U Pelikána viděla i naše kamarádka Hašlerka a že se jí navíc naše představení líbilo, započali jsme společně s ní spřádat plány jak uspořádat další předvedení tohoto vydařeného kusu. Hašlerka je velmi aktivní člověk v obci Hlušovice a tak vše sama domluvila se starostou. Slovo dalo slovo a dobrá věc se podařila, v sobotu 24.1.2015 máme hrát v kulturním sále v Hlušovicích. Naše vzrušení je veliké, neboť netušíme s jakým úspěchem se zde setkáme. V hlavách totiž ještě máme předcházející představení v obci Unčovice, kde bylo publikum více méně vlažné, což na sebevědomí našeho spolku moc nepřidalo.
Asi týden před představením se jedeme podívat na sál, kde budeme hrát. Nastává lehké zklamání, že sál nemá pódium a tím pádem ani oponu. Hned spekulujeme, zda na nás bude během představení dobře vidět a také přemýšlíme jak zavěsit případnou oponu. Padly i návrhy, že bychom mohli hrát i bez opony, které byly záhy zavrženy. Pódium tedy oželíme, ale co by to bylo za divadlo bez opony! Byť jsme stále na „podamatérské“ úrovni, opona bude a basta! Jako nejjednodušší nám připadá navrtat do zdi hmoždinky a do nich přes celou šíři sálu natáhnout lanko na které se zavěsí záclonové žabky, které následně ponesou oponu. Nápad vypadá jednoduše, tak směle do něj. Opět musíme poprosit Hašlerku, zda by umluvila starostu, aby nám dal svolení k vrtání do zdí kulturního domu. Svolení jsme dostali. Aby ne, dozvídáme se totiž, že po našem představení se „kulturák“ bude bourat. Postaví prý nový, hezčí… no uvidíme, snad si někdy zahrajeme i v tom novém.
Ve čtvrtek 22. 1. 2015 se ve večerních hodinách setkáváme v Hlušovicích před kulturním domem. Natěšení a vybavení vrtačkou, lankem a vůbec vším co je potřeba k úpravám sálu pro naše představení. S vervou se vrháme do práce. Vše jde jako na drátkách a po pár hodinách opouštíme sál s již zavěšenou oponou. Chtěli jsme postavit i kulisy a světla, ale místní mají v sále ještě nějaké sportovní aktivity, tak hold až v pátek večer.
A je to tu, pátek 23. 1. 2015. Opět máme sraz v Hlušovicích, abychom naší scéně dali finální podobu. Stavby kulis jdou poměrně svižně, neboť používáme stále pokreslené kartonové obaly, doplněné o nějakou tu bílou záclonu. V zázemí kulturního domu jsme našli velké kusy polystyrénu ve tvaru bochníku sýra, rozdělené na čtvrtiny. Hned tento nález využíváme a přehozením prostěradel přes zmiňovaný „sýr“, vzniká pohodlné sezení na ledové kře, jež je součástí scény. Hotovo, dostavěno. Víc už pro scénu udělat nemůžeme a tak se vrháme do zkoušení seminářů a následně i hry. Ani tentokrát nejde zkoušení úplně hladce a bez chyb. Pravděpodobně je to tím, že chybí koncentrace. Téměř každému se v hlavě honí myšlenky, co by se ještě mělo udělat, jak svůj výkon případně vylepšit, třeba slovem či pohybem po place. Celkový dojem ze hry i seminářů je ale dobrý a tak v pozdních večerních hodinách chvátáme domů. Zítra to vše vypukne, usínáme s hlavami plnými myšlenek a nervozity jak to zítra dopadne.
Sobota 24. 1. 2015. Scházíme se brzy po obědě, abychom stihli před večerním představením ještě jednou vyzkoušet semináře i hru. Tak se i stalo a výsledek, jak se dalo tušit, nebyl stoprocentní, ale uspokojující. Je neuvěřitelné, že i pár hodin před představením, kdy již máme generálku a máme mít vše perfektně a podrobně secvičeno, přichází nápady, jak ještě vše drobně vylepšit – příště se toho musíme vyvarovat. Tyto změny, byť drobné, mohou ohrozit celkovou koncentraci a výkon při hře. Zjišťujeme, že do zahájení hry máme poměrně dost času. No, alespoň si prožijeme dostatečně nervozitu a trému. Někteří ještě na poslední chvíli nahlížejí do svých scénářů a prochází si kritické pasáže v textu, jiní kontrolují kostýmy a někdo jen tak nervózně podupává a přemýšlí, zda je vše připraveno. Atmosféra houstne a už se začínají trousit první lidi. Plni neklidu se koukáme skrze oponu a sledujeme, jak se sál zaplňuje. Hašlerka nám sděluje, že je vyprodáno. Sál se naplnil, starosta obce řekl několik hezkých vět, ve kterých přivítal nás i své spoluobčany. Zhasnout v sále, rozsvítit halogeny, opona a jedem. Semináře i samotná hra dopadla skvěle. Publikum bylo úžasné a vyprodaný sál tleskal nadšením. I nás tento potlesk hřál do uší a zněl přesladce. Hruď se nám dmula pýchou nad takovým ohlasem…
Ano, to je přesně ta pravá odměna za naše snažení!
<<Předchozí Dobytí Severního pólu další >>
zapsal: Jiří Švrdlík – Kay
Moc hezky napsané. Už se těším na pokračování 😉
Ano, toto bylo opravdu velmi povedené představení. Pamatuji si, že diváků bylo asi 80, což bylo opravdu na hranici tehdejších možností Kulturního sálu v Hlušovicích. A také si velmi dobře pamatuji na toho mladého pána, co seděl v první nebo druhé řadě a většině vtipných replik se velmi upřímně a nahlas smál a strhával tak zbytek sálu. Takové diváky kdybychom tak měli na každém představení…
Škoda, že tento pán nedorazil na České nebe, asi ho skolila chřipka… Věřím, že by nám prospěl…