Bohuňovice (18.3.2023)

V minulém roce jsme odehráli představení České nebe ve Slavoníně a později ještě i v Bohuňovicích. Obě představení se celkem povedla a možná právě kvůli tomu nás pořadatelé obou obcí oslovili s žádostí o odehrání i divadelní hry Dobytí severního pólu.

Momentálně zkoušíme, zda by bylo možné nacvičit zcela novou hru s názvem Grantová komise, tentokrát od jiného autora. Naše hledání způsobu, jak tuto ne příliš známou hru uchopit tedy musíme přerušit a začít se plně věnovat vzpomínání a nácviku starého dobrého Dobytí severního pólu.

Poprvé se scházíme v klubovně asi 5 týdnů před představením. Nejsme kompletní a nemá nám kdo pouštět zvuk, ale napoprvé to nevadí. Text si celkem pamatujeme, ale zejména při jakémkoliv pohybu po jevišti se strašlivě motáme, dokonce do sebe i vrážíme. Nemůžeme se shodnout, jak je to správně. První obraz byl dokonce tak strašlivý, že jsme ho celý museli opakovat a ani podruhé to vůbec nebylo dobré. Přichází k nám zprávy z Bohuňovic, že už nyní si lidé rezervují lístky. Musíme tedy zabrat, abychom vše „učesali“ a představení fungovalo. Další zkouška je nutná, proto další týden znovu na stejném místě a snad už i se zvukem.

Bohužel, ani další zkouška nedopadla dobře. Stále do sebe vrážíme a díky nejistotě v choreografii nám vypadává i text, který ve skutečnosti všichni dobře umíme. Bohuňovičtí navíc přišli s požadavkem, abychom scénu se zaseknutou oponou sehráli s údržbářem a se žebříkem. Dokonce hlásí, že žebřík pro nás mají už nachystaný. Určitým výzvám, sic v časovém presu, se nedá vyhnout 🙂

Proto další zkoušku už domlouváme přímo v Bohuňovicích v místě trvalého bydliště žebříku. Do kulturního domu ale nemůžeme, protože se tam koná nějaká jiná akce, naštěstí místní šiřitelé kultury a naši hostitelé Mirek Zetka a Radka Zetková nás pouštějí zkoušet do sálu kina. Většinu času zkoušky věnujeme scénce se žebříkem. Zdá se, že to nacvičit v tak krátkém čase nelze, přemáhá nás beznaděj. Do představení zbývají jen dva týdny a to ještě týden spolknou jarní prázdniny, kdy se sejít nedokážeme. Aktuální stav představení je naprosto „neprodejný“. Také lyže se začaly rozpadat a je potřeba je opravit. Pozitivní ale je, že Brzda konečně vyrobil zmrzlého profesora Mc. Donalda, jen ho chybí natřít barvou (rozuměj toho zmrzlýho).

Pobavil nás Krleš, kterému v písni místo sobů hynuli sovy. Děláme malou inventuru kostýmů – ztratily se trenýrky, snad se do představení objeví. Kromě hledání trenýrek (těch divadelních) strávil Krleš noc vymýšlením, sepisováním a tiskem podrobného technického scénáře pro zvukaře, osvětlovače a oponáře.    Věříme, že s ním to půjde načasovat a sladit.

Podařilo se nám najít termín na ještě jednu zkoušku. Je už v kulturním sále v Bohuňovicích.  Soustředíme se znovu na techniku dle vytištěného scénáře tak, aby technikálie nerozptylovaly herce ve výkonu. Herci užnemusí řešit, kdy se pouští jaký zvuk, jak se mají nastavovat světla, jak budeme pracovat s oponou při živých obrazech, ani jak se dostane rozmrazený poručík Beran na scénu, atd. Hodně času opět potřeboval nácvik opravy opony se žebříkem. Poprvé zkoušíme i semináře. Samotná hra nám vůbec nešla od ruky a dost nás to vyděsilo. Budeme muset hodně „zabrat šponu“ a memorovat text.

V pátek večer, tedy den před představením, měla být ještě zkouška spojená se stavbou kulis, ale v kulturním sále se koná schůze spolku zahrádkářů či co. Kulisy tedy stavíme až v sobotu ráno a pro jistotu ještě ověřujeme, zda funguje zapojení zvuku, děláme si na prknech značky, kde bude stát socha Slávie, různé úrovně roztažení opony atd. Zkoušíme jen ty problematické části představení, to znamená živé obrazy, žebřík, celý 1. obraz a závěrečný živý obraz s národní vlajkou ukončující celé představení. Kay někde sehnal asi 4m dlouhou českou vlajkou, což finální živý obraz trochu mění, ale moc se nám výsledek líbí.

Na oběd jedeme všichni domů. Znovu se scházíme na místě 2 hodiny před představením. Vůbec si nepamatuji, co jsme celé ty dvě hodiny dělali. Že bychom celou dobu jedli vynikající buchty a paštiku, které připravily Šárka a Iva? To se mi nějak nezdá. Každopádně to hrozně rychle uteklo a přestože je opona zatažená, diváci o své přítomnosti brzy dávají vědět, jasně slyšíme, jak to v sále hučí jak v úle. Přestože mají svá místa rezervovaná místenkou, přichází někteří diváci už hodinu před představením. Iva do sálu pouští jako podkres „Píseň severu“. Bojíme se, ale zároveň se moc těšíme, tušíme totiž, že zde by mohli přijít lidi, kteří budou na představení dobře reagovat, smát se vtipným replikám a dojímat se na místech, kde je veden útok na divákovu národní hrdost.

Ještě jsme ani nezačali a už je potřeba improvizovat, Kay si doma zapomněl brýle na čtení a nevidí na text semináře. Sehrál tedy jako správný živý herec kratinkou etudu o tom, že byl „donucen“ a vybrán, aby něco řekl na úvod, že si sice něco připravil, ale nemá brejle, aby to přečetl, takže se na to může vykašlat. Krleš však vchází za ním před oponu a půjčuje mu svoje brýle, takže tím je Kay nakonec donucen svůj připravený úvod přečíst… Je dobrý. Diváci se hlasitě smějí a my jsme si již celkem jisti, že dnes to bude taky dobrý.

Výstup „Měcháčkův konkurz“ se zaseknutou oponou měl v našem podání dnes svoji historickou premiéru a na to, jak hrozivě to vypadalo ještě před týdnem, jsme si scénku jak my tak kupodivu i diváci skvěle užili.  Čenda alias Dr. Suchomel se dnes ukázal jako skvělý univerzální voják, když v jedné osobě dokázal téměř současně zastat hned několik rolí a to včetně bleskového převlékání. Recitátor ve společenském obleku se během mžiku nejdříve proměnil v hlas pana Měcháčka v zákulisí, hned nato v technika v montérkách vysoko na žebříku, vzápětí v Dr. Tyrše v tělocvičném úboru, K. Roentgena a K. Havlíčka Borovského v plášti a konečně opět v obleku v roli nepojištěnce. Smekám!  Semináře i živé obrazy jsou dnes o něco delší, než jsme zvyklí, ale diváci se smějí a zdá se, že je baví i tato část představení. Dobrovolníci pro vytvoření živého obrazu Banky Slávie šli na jeviště bez většího odporu, dokonce i manžel paní, vybrané za rolníkovu manželku, projevil smysl pro humor, přestože sám byl označen v obraze za „nesympatického..“  Tím z nás všech spadla tréma a začínáme si představení užívat. 

Z celého představení se nám někam ztratily asi tři věty, ale to jsou, myslím,  povolené ztráty. Zapomenutý text nechyběl dokonce ani dvěma kolegům z divadelního amatérského spolku VOKO, kteří mají v repertoáru stejnou hru a kteří se na nás přijeli podívat až z Okrouhlé u Blanska. Nešlo si nevšimnout jedné divačky, která se velmi často a velmi hlasitě ozývala, někdy dokonce i potleskem provázeným hvízdotem a někdy dokonce i na místech, která směšná nebyla. Naší výpravě se nakonec i tentokrát podařilo na pól dojít a společně se  vrátit do lékárny v Podolí. Za představení se rozhodně nemusíme stydět.

Novinkou, byl spontánní pokus o větší interakci s publikem při nácviku slov písně proti trudomyslnosti, která vyšla nad očekávání skvěle. No, v publiku jsme měli shodou okolností i dva dnes nehrající členy našeho souboru, takže Ti určitě věděli, kde pomoci. Takže Fryštenského replika „…čili anglosasové“ zazněla z publika téměř sborově! Byl jsem nadšen! Zvláštním bonusem byl pak spontánní potlesk v momentě dosažení pólu, který nám každému herci zvlášť věnovalo publikum vždy po zaznění slavného slova „dobyt!“. Něco takového se nám ještě nikdy nestalo. Probuzené publikum se dokonce přidávalo k našemu společnému zpěvu ve hře, aby pro nás silný emocionální moment vygradoval při závěrečném, vlastenecky pojatém živém obraze, kdy jsme všichni drželi za námi rozvinutou obří českou vlajku přes celé jeviště a po dlouhém potlesku jsme na spontánní Kayův (náčelníkův) impuls, ještě jednou a společně s celým sálem odzpívali píseň proti trudomyslnosti. Wooww.

Po demontáži kulis máme silnou potřebu svůj nový silný prožitek s některými místními obyvateli společně sdílet. Sedíme všichni až do půlnoci u jednoho dlouhého stolu prohýbajícímu se pod tíhou připraveného pohoštění. Zůstali s námi i „konkurenční“ herci, kteří se přijeli podívat, jak toto představení zvládáme my. Dáváme si vzájemně rady, jak Dobytí Severního pólu ještě více zlepšit. Všechno ale jednou končí, tak sice neradi, ale odjíždíme domů. 

Musím poděkovat našemu cateringu realizovaným Šárkou a Ivou (ještěže těch představení není tolik, jinak bychom si museli sehnat kostýmy minimálně o číslo větší), Kayovi, který si připravil nové úvodní slovo a sehnal vlajkiu nepřehlédnutelné velikosti, Krlešovi, který se nebál přijmout novou výzvu a nacvičit scénku se žebříkem a místo spánku vytvářel technický scénář, Brzdovi za toho krásnýho zmrzlíka, Bubínkovi, který spolehlivě dělal různé zvuky a s přesností strojaře točil klikou opony a najížděl s ní na požadovanou souřadnici, ještě jednou Šárce a Ivě, které společnými silami skvěle a bezchybně obstarali technické zázemí – světla, zvuk i nápovědu, Dymovi, který obětoval diváckou účast na utkání hokejovému play-off Mory s Dynamem Pardubice a správně a včas upustil hůlku, Čendovi, který se nebál vylézt až na vršek žebříku… Čibylovi za opravdu labužnickou promenádu přes pól a taky za tento zápis…
Také děkuji všem divákům, že přišli a že pak až do konce představení neodešli…

Bohuňovičtí, moc děkujeme za rodinnou atmosféru a dokonalé zázemí , které jste nám poskytli a snad někdy příště s nějakou jinou hrou zase na viděnou…

<<Předchozí          Dobytí severního pólu             další >>

zapsal: Libor Kvapil – Čibyl, (doplnil Krleš)