Příspěvky

Dobytí severního pólu ve Vělopolí

Dobytí severního pólu ve Vělopolí

Název obce nevznikla tím, že někdo vjel do pole a usadil se tam, jak jsme si někteří původně mysleli..  Místní krajina je typická uspořádáním s rozházenými chalupami po stráních, polích a pastvinách, v podhůří Těšínských Beskyd, které má mít historický význam pro obranu území před nájezdy nepřátel tak, aby bylo vidět od chalupy k chalupě. Na polích se dnes pasou ovce a krávy, jinak mír a klid. Lidských obyvatel je tu zjevně méně než dobytka. Sem jsme přijeli hrát na pozvání kamaráda, který tu již dlouhou dobu s rodinou žije. Jo, vělo- znamená polsky mnoho- .  Má to být naše doposud nejsevernější dobytí severního pólu, které jsme kdy provedli. Obestírají nás pochybnosti, zda nebudeme jako soubor v početní převaze nad publikem, zvláště, když na webových stránkách obce byl jako jediný kulturní program na inkriminovaný víkend propagován svoz popelnic. Uklidňuje nás snad jen to, že kamarád Aleš Stebel, který měl naše pozvání na svědomí, byl od začátku stoického klidu a celou akci předem plánoval jako komorní představení v pohodové atmosféře pro těch pár lidí, kteří určitě přijdou. Když jsme mu oznámili, že za námi přijede předem blíže nedefinovaný počet našeho publika z různých koutů regionu, znejistili jsme ho, zda se do malého komorního prostředí sálu obecního úřadu vůbec vlezeme. Kapacitou čítal tak do 60-ti židlí.

Tento kus jsme naposledy sehráli v Tovéři 9.4. 2016. Uplynulo tedy od té doby více než 2,5 roku. Ukázalo se při prvních zkouškách, že naši dlouhodobou paměť překryl nejen tlustý závoj Českého Nebe, ale že tato bude potřebovat důkladný restart i defragmentaci. Nic nám nešlo tak, jak jsme si přáli. Proto jsme byli před vystoupením nervózní o malý kousek více, než obvykle.

Jeviště bylo rozměry víc než skrovné, pódium odděloval od hlediště jen malý stupínek podobný jaký bývá ve škole. Otáčení lyží v prvním obraze bylo mírně riskantní nejen pro nás, ale i pro diváky v první řadě. Strop nad jevištěm byl potom tak nízký, že rozkročený Tyrš o něj lechtal svým sokolským pérem a banka Slávie působila na podstavci trochu jako Atlas podpírající nebesa. Naproti sálu je kuchyně. V ní pak mistr kuchař Jindra již od časného odpoledne připravuje hovězí sedmičkový guláš a pro herce klobásky za zvuků skupiny Poletíme? Snad večer nepoletíme my.  Cítíme se tu jako doma.

Ve čtyři hodiny odpoledne je již téměř tma, takže zatemnění je zcela přirozené a kvalita polární noci je vynikající. Začínáme 10 minut po šesté hodině, kdy sál  naplnilo cca 50 lidí. Alešovo úvodní slovo nás vyzvalo k akci. Tentokrát jsme stanuli před zraky diváků velmi natěsno. Seminář se rozjíždí pomalu, ale dobře. Básnička i první referát jdou bez problému. Když ten skončil, najednou nastalo mírně tísnivé ticho. Uvědomil jsem si, že mám jít k pultu a uvést dalšího řečníka. Jenže jakými slovy? …Ukázalo se, že jsme seminář v jeho kompletní podobě ani jednou nezkoušeli. Chvíle, jako když si vytáhnete otázku, kterou jste při přípravě na zkoušku prostě vynechali. Horečné hledání v paměti s poměrně velkou dávkou improvizace… jen ti, co byli v sále vědí, jak to dopadlo… Přetržené dítě dalo zapomenout na mírné zaváhání a mně poskytlo dostatek času na hledání dalšího textu v paměti…  Papíry se nenašly. Zbytek semináře již proběhl dle očekávání, včetně posledního obrazu banky Slávie. Publikum nás od té chvíle hnalo i po přestávce směrem k pólu svými reakcemi, které tak milujeme. Zvláště pak děkujeme těm, kteří trvale infikovali celý sál svým smíchem po celou dobu představení.

Severní pól byl dobyt. Publikum nás odměnilo. Uvěřili jsme opět tomu, že naše úsilí mělo smysl nejen pro nás, ale i pro ostatní. Ostatně Vělopolí nabídlo nejen skvělé publikum, ale i následný program, jaký nebývá na podobných akcích zcela běžný. Během několika málo minut, během nichž jsme likvidovali scénu, se za pomocí všech přítomných hlediště proměnilo v improvizovanou jídelnu a všichni se cpali vynikajícím gulášem, který byl jako překvapení pro přítomné součástí ceny vstupenky. Asi za další  půl hodiny bylo v sále stále asi 20 lidí, kteří srazili stoly doprostřed a dva místní muzikanti začali hrát a zpívat. Připojili jsme se k nim. Prožili jsme skvělý večírek, kdy jsme se nasmáli i si skvěle zazpívali. Hlavní organizátor Aleš nás nakonec ubytoval u sebe doma ve svém velmi zajímavém domě. Ale to je na jiné vyprávění. Pohostinnost lidí zde nás velmi příjemně překvapila i naladila. Myslím, že se sem budeme chtít vracet. Děkujeme Aleši, Jindro, děkujeme všem Vělopolským, kteří přišli a těšíme se Na shledanou s vámi! DOTeK

Makoviny = Makovy narozeniny *40

Pohořany – 2. června 2018

Tak už Maka to postihlo, už dosáhl věku, kdy patří mezi „dorostence“ a na krku mu visí 4 křížky. Se svým spolužákem a kamarádem Honzou Masopustem se rozhodli své vyspění oslavit společně a na ubytovnou na Pohořanech pozvali své přátele a rodinné příslušníky.

DOTeK byl také pozván, a protože je to jedna z mála příležitostí, kdy jsme schopni se téměř všichni sejít, využili jsme příležitosti a udělali si poslední kostýmovanou zkoušku před představením, které bude příští týden v Jívové. Dokonce stavíme i kulisy, abychom ověřili, že se během toho roku, co jsme nehráli, nic neztratilo a vlastně že jsme kulisy stále ještě schopni vůbec postavit, protože mezitím značek které dřevo sousedí s kterým a na které má přijít který hard výrazně přibylo.

Na odpoledne jsme připraveni. Čibyl si mylně myslel, že kostým má Krleš ve svém nově zavedeném kufru, ale nebylo tomu tak. Takže zběsilá jízda domů do Olomouce, kde jsou části chybějící výstroje uloženy. Hned po návratu můžeme začít se zkouškou.

Šaman bohužel má povinnosti jinde, proto jeho role Radeckého se zhostil Mak. Sice se scénářem v ruce, ale o to s větším nadšením. Přestože o nic nejde, jsme všichni velmi nervózní. Patrně ze strachu, abychom to ostatním kamarádům hercům nepokazili. Děláme spoustu přežbleptů, dokonce jsme i přeskočili kus hry. Maryška nás ale vždy ihned opravuje. Zkouška byla pro všechny velmi užitečná, ukázalo se kde v textu máme ještě slabiny a že se na to všichni musíme ještě pořádně podívat. Náhodní přítomní hosté oslavy ocenili naše snažení potleskem.

A pak už jen jíme, pijeme a vytáhli jsme kytary. Slabší kousky odjeli zhruba o půlnoci domů, ti vytrvalejší údajně zpívali až do půl čtvrté.

Makovi moc děkujeme za pozvání, přejeme vše nejlepší, mnoho úspěchů a zdraví do dalších let.

Výše uvedený text je jen hrubý nástřel a musí být mohutně editován, doplněn a dotvořen. Také fotky by to asi chtělo…

LIDOVÉ NOVINY – 23. dubna 2018

Ochotníci slaví. Svěrák jim dal zelenou, Cimrmana mohou hrát mnohem častěji

Duchovní otcové Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy
Duchovní otcové Divadla Járy Cimrmana Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. | FOTO: NGUYEN PUONG THAO, MAFRA

Lepší zítřky mohou vyhlížet ochotnické soubory, které předvádí inscenace z repertoáru kultovního Divadla Járy Cimrmana. Klíčová postava legendární scény, Zdeněk Svěrák, totiž kývl na to, aby ochotníci mohli předvádět cimrmanovské kusy vícekrát než dosud.

Původní pravidlo duchovních otců Divadla Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka zapovídalo nadšencům sehrát libovolnou inscenaci více než třikrát. Společné jednání Zdeňka Svěráka a nejstaršího syna zesnulého Ladislava Smoljaka Davida na straně jedné a zástupce téměř dvou desítek ochotnických souborů na straně druhé ale nyní přinesla novou dohodu, Cimrman v podání amatérů bude ožívat častěji.

„Každý amatérský soubor smí ročně odehrát čtyři představení, přičemž je na souboru, kterou hru, či hry si zvolí. Současně platí i nový limit pro každou konkrétní hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Každý soubor smí danou konkrétní hru sehrát maximálně patnáctkrát a je na souboru, jak s tímto konečným penzem bude v průběhu let ‚hospodařit‘,“ přiblížil podstatu nové dohody Karel Štícha ze spolku DOTeK, jenž jednání za ochotníky vedl.

Motivace nadšenců byla v zásadě dvojí. Jednak chtěli co nejvíce uspokojit poptávku fanoušků, kteří se z různých důvodů nemohou na představení skutečného Divadla Járy Cimrmana dostat. Vedle toho se těžko smiřovali s tím, že po náročném zkoušení mohou zúročit svou snahu jen při premiéře, první repríze a derniéře. Především druhý argument byl tím, jenž Svěráka, držitele poloviny autorských práv k cimrmanovským hrám, přesvědčil.

Pravidlo bude platit od září

„S Davidem Smoljakem, se kterým v takových věcech spolupracujeme, jsme došli k závěru, že bychom neměli být striktní, a že i Láďa (Smoljak) by s tím souhlasil,“ sdělil k tomu serveru Lidovky.cz Svěrák. „Přišlo mi pochopitelné, že souborům je líto, když třeba nacvičí Záskok, třikrát si ho odehrají a příští rok už musí nastudovat jinou hru,“ dodal (spolu)autor všech inscenací Divadla Járy Cimrmana.

Původní pravidlo třikrát a dost vycházelo z premisy, že exkluzivita má náležet původnímu souboru. Jinými slovy aby diváci měli inscenace zažité především tak, jak je předvádí Divadlo Járy Cimrmana. „My jsme chtěli, aby Cimrman zůstal vzácností, aby se lidem nezošklivil a taky abychom měli jakýsi monopol jako divadlo, které to hraje nejlíp,“ vysvětluje Svěrák.

První změna regule přišla už letos v lednu, kdy Svěrák svolil k tomu, aby ochotníci mohli vystoupit s jednou hrou čtyřikrát. Po korespondenci a následné schůzi s Karlem Štíchou se nakonec dospělo k finální dohodě na patnácti předvedeních jedné inscenace. Nové pravidlo má vstoupit v platnost se začátkem nové divadelní sezony v září.

„Z této dohody pro ochotníky vyplývá, že mohou hrát nastudované hry Divadla Járy Cimrmana tak, aby mohli důstojně zúročit vynaloženou snahu, čas i energii při jejich nastudování. Mohou nyní uspokojit poptávku po těchto hrách v malých vesnicích, kam v drtivé většině směřují,“ vyzdvihl hlavní rys paktu Štícha. Jeho soubor DOTeK má aktuálně na repertoáru dvě cimrmanovské inscenace – Dobytí Severního pólu a České nebe.

‚Je to důležité pro sbližování lidí‘

Nad plněním dohody bdí agentura Aura-Pont, která v případě Divadla Járy Cimrmana spravuje autorská práva většiny jejich držitelů včetně Svěráka. Právě na ni se musí ochotníci obracet, pokud mají zájem nacvičit libovolný kus kultovního divadla. Licence se uděluje za drobný poplatek. „Pokud to někdo chce hrát, sdělíme mu podmínky a podle toho, pokud mu vyhovují, s ním uzavřeme smlouvu,“ uvedla pro Lidovky.cz ředitelka agentury Petra Marková.

Svěrák v nové dohodě vidí kromě šance pro ochotníky se více realizovat ještě jednu přednost. Posílí soudržnost všech, kteří se u studia inscenací setkávají. „Ochotnické hraní má dvě složky. Ta jedna je, myslím, důležitější než druhá. Scházení se po práci a studování her. To je úžasná věc. To, že to pak odehrají lidem, to už je odměna. Ale ta první fáze je strašně důležitá pro sbližování lidí. Proto jsem raději, když se nespokojí s reprízováním jedné komedie,“ míní.

Uvolnění rukou ochotníkům přivítal i druhý syn Ladislava Smoljaka Filip, který je po otci držitelem jedné osminy práv k cimrmanovským inscenacím. Jejich správu navíc vykonává sám. Právě on loni mluvil o tom, že ochotníci by měli dostat větší prostor. „Skvělá zpráva, zhruba v těchto intencích jsem o zvýšení počtu představení pro amatéry usiloval i já,“ sdělil Filip Smoljak serveru Lidovky.cz.

zdroj: https://www.lidovky.cz/ochotnici-slavi-sverak-jim-dal-zelenou-cimrmana-mohou-hrat-mnohem-casteji-1rn-/zpravy-domov.aspx?c=A180420_092825_ln_domov_jho

zveřejněno 23. 4. 2018 v Lidových novinách
autor: Jan Horák

Zápis ze služby

Na lůžkovém oddělení imobilní pacient senior na vozíku, noční služba. Pacient bez dozoru vyjel mimo budovu, kde si v noci zapálil cigaretu, možná si přihnul alkoholu a se zapálenou cigaretou usnul. Od cigarety se vzňal jeho oděv následně i pálenka… Pacient bez pomoci uhořel. Z následného zápisu ze služby čteme doslova toto.. „Pacient nalezen hořící sestrou, přivolán sloužící lékař bez tepu, bez dechu..“

Nově zřízená rubrika

Pro naši potřebu a záchranu nápadů, které by mohly zapadnout, byla založena nová rubrika Stádo lístečků – Lístečkárna.

Zde přispívejte vším, co by se mohlo jednou hodit do „naší“ nové hry. Může to být něco vtipného, nebo chytrého na téma HYPOCHONDRIE, nebo vlastně cokoliv, co Vás samotné napadne, nebo se dá někomu „ukrást“ :-).

Později rubriku zaheslujeme – to aby zase někdo zbytečně neukradl to námi nakradené…

 

 

Prodaná nevěsta – Proč bychom se netěšili

Hudba: Bedřich Smetana
Text: Karel Sabina

Bedřich Smetana
Bedřich Smetana

Proč bychom se netěšili
Proč bychom se netěšili
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá

Kdož z nás ví, zda pouť budoucí
Kdož z nás ví, zda pouť budoucí
vesele tak uhlídá, uhlídá,
vesele tak uhlídá, uhlídá,
vesele tak uhlídá, uhlídá

A kdo ženat, která vdaná
rozžehnej se s radovánky
A kdo ženat, která vdaná
rozžehnej se s radovánky
žena doma hospodaří
muž se ukrývá za džbánky

Proč bychom se netěšili
Proč bychom se netěšili
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá

Ach synku, synku

||: Ach synku, synku doma-li jsi? :||
||: Tatíček se ptal, oral-li jsi? :||

||: Oral jsem oral, ale málo :||
||: kolečko se mě polámalo.  :||

||: Když se ti zlámalo, dej ho spravit. :||
||: Nauč se synečku hospodařit. :||

Georges Philibert Charles Maroniez (1865 – 1933) - the ploughman
Georges Philibert Charles Maroniez (1865 – 1933) – the ploughman

Vojtěch Sedláček (1892-1973) – oráč s koněm

Ach synku, synku – noty

 

Spějme dál

Hudba: František Kmoch
Text: možná také Kmoch

Spějme dál, statně dál,
za sokolským praporem!
Dokud boj neustal,
v poutech úpí rodná zem.
Dokud bouř kolem zní
každý na svém místě buď!
A kdo se odrodí
čepel vem tu zrádnou hruď!

Bratři výš, stále výš,
silným letem slunci vstříc.
S nadšením k cíli blíž
spěje borců na tisíc:
Silou lví každý z nás
v boji obrněný stůj!
Věrnou stráž, vlasti máš,
Sokol třímá prapor tvůj!

“Paže tuž! Vlasti služ!”
zní nám v pochod řadu let.
My jsme tím nadšeni
řítíme se mužně vpřed.
Vezmi zbraň, v boku zář
v žilách otců vřelou krev,
||:Nad námi prapor vlá-
v rudém poli bílý lev! :||

https://vlast.cz/spejme-dal-za-sokolskym-praporem/

Píseň severu

Hudba: Pavel Milan
Text: Viktorie Bárová

Gmi                 D7            Gmi

  1. Mám tě děvče moje tolik rád,

Cmi             D7          Gmi

mé srdce tě nikdy neopustí.

                                      D7          Gmi  Emi

Sám však musím na sever se brát,  slyš,

                   Cismaj           D

Volá nás tvrdé    dobrodružství.

D7     G     

Ref: Chceš píseň Severu znát,

                                  D7

chceš se mnou tiše naslouchat,

                                           G

když táhne bílý losos peřejí.

                   D7   G

Chceš vidět polární zář,

A7

chceš abych zlíbal tvoji tvář,

D

když sever dýše velkou nadějí.

                        Ami  D7                  G

Losos už táhne,  pojď za ním poplujem

                      A7                      D7  

a touhy dávné se změní v krásný sen.

                            G

Chceš píseň Severu znát,

D7

chceš se mnou tiše naslouchat,

                                           G       Cmi-D7

když táhne bílý losos peřejí.

 

  1. Vábivá je píseň kterou znám,

vábí duši mou divné volání.

Pojď, pojď se mnou, já ti lásku dám,

lásku nejkrásnější v bílé pláni.