Svatba – Bubínci (11. 3. 2017)
Svědkův pohled na svatbu
Tak, a je to! Dopadlo to dobře – vzali se. 🙂
Novomanželé po celou dobu zářili štěstím. Nevěstu už delší dobu podezřívám z toho, že je to ve skutečnosti anděl. Celý průběh svatebních oslav mi toto podezření jen potvrdil. A slušelo to oběma opravdu náramně.
Před samotným obřadem potrápili tři bratři Juráci ženicha nepříjemnými dotazy na tělo při improvizovaném představení. Štěpán se převlékl za nevěstu a Buben byl vyzván, aby ji vykoupil. Jirka měl u sebe nějaké „drahokamy“ s čímž bratři nebyli spokojeni. Nakonec se Jiří rafinovaným kličkováním a jinými manévry z obklíčení bratry dostal a mohlo se jít na radnici na skutečný obřad. Od hotelu Vltava, kde jsme měli sraz to bylo asi 5 minut chůze.
U radnice všichni netrpělivě čekáme na příjezd nevěsty. Konečně přijela. Iva se vzhledem něco mezi andělem a princeznou vyzařuje na všechny strany štěstí a spokojenost. Dveře na radnici jsou stále zavřené, přestože obřad má začít už za tři minuty! Boucháme na dveře a úředníci naštěstí nakonec otevřeli.
Svatba byla krásná, pohodová. Při samotném obřadu mi ale na chvíli skutečně zatrnulo, kdy Buben jsa otázán oddávajícím úředníkem, zda si bere přítomnou Ivu za manželku, s odpovědí velmi dlouho otálel. Pojal jsem podezření, že opravdu místo otřepaného: „ano“ řekne: „z toho mi naskakuje husí kůže“. Uf, nestalo se tak, spadl mi těžký kámen ze srdce.
Po obřadu na radnici proběhlo obvyklé společné zametání rozbitého talíře. Do hotelu na oslavu byl vpuštěn pouze host, který vypil nachystaný destilát. Po „svíčkovém“ obědě se novomanželé odebrali společně s fotografem do historického středu Luhačovic, který jim posloužil jako překrásný ateliér. Pro zájemce mezitím byla připravena prohlídka lázeňských Luhačovic. Náhodou jsme potkali i Krleše s Kayem, kteří se právě vraceli z oběda a připojili se k nám. A nelitovali. Paní průvodkyni (myslím, že se jmenovala Lenhartová) jsme ihned pojmenovali Diblík. Svou nevysokou postavu totiž doplnila skřítkovskou čepičkou. Byla velmi upovídaná, z rukávu sypala sebevědomě nespočet letopočtů, cen rekonstrukcí, vydatností jednotlivých pramenů, obsah stopových prvků v minerální vodě a spoustu jiných údajů. Některé její hlášky už asi zůstanou nezapomenuty, jako například: „ráda provádím lidi, je to lepší než doma v posteli ležet a být potichu“, nebo: „Také jsem hrála divadlo. Rodiče však byli velmi překvapeni, když zjistili jak hlasitě dovedu křičeti“. Velmi důrazně si dovedla vynutit pozornost. Jestli ještě někdy pojedeme do Luhačovic, musíme na prohlídku znovu a vyžádáme si paní Diblíka.
Buben mi před svatbou tvrdil, že kromě podpisu na radnici po mne jako po svědkovi nebude nic požadovat, realita byla však zcela odlišná. Hned po návratu z prohlídky města byli oba svědci vyzváni, aby vzali připravená štamprlata a obešli všechny! hosty a s každým si připili na zdraví novomanželů. Bylo toho dosti. Když jsme se se Štěpánem Jurákem potkali uprostřed dlouhého stolu (ve tvaru písmene „U“), který jsme obcházeli, navrhl Štěpán, že si musíme připít i my dva… Jak říkám, bylo toho dosti.
Ve vhodný okamžik jsem novomanželům předal společný dar za DOTeK s příspěvkem i od bratrance Ivy – Petra Juráka. Obstaral jsme hrábě, do kterých jsem vpletl vybrané peníze. Usoudili jsme totiž, že Bubínci budující společnou domácnost jistě ocení finanční dar více, než například obvyklou porcelánovou sochu jelena či jiného zvířete.
A pak už to šlo ráz na ráz. První tanec nevěsty s ženichem, potom následovaný tancem kdekoho s kdekým. Velmi důležité bylo slavnostní zveřejnění dosud tajné informace odtajněné Bubnem až zde na svatbě, že založení rodiny už je běžícím procesem, z čehož měli všichni přítomní velkou radost, ale rozhodně největší radost měly obě maminky. A zase byl důvod, aby si všichni připili.
Celé svatební oslavy provázel dobře připravený a velmi vtipný program. Ať už to byla žertovná tombola, focení v přestrojení, různé taneční soutěže či taneční a pěvecká „play back“ představení. Všichni se dobře bavili, jídla i pití bylo dosti. Nemalou zásluhu na tom měla Iva a DJ, kteří nikomu nedali odpočinout. Zbývá než popřát, aby právě spojené životy prožili ve zdraví dlouhou společnou cestu naplněnou mnoha šťastnými chvílemi…
zapsal: svědek Libor Kvapil – Čibyl