Náměšť na Hané (6.4.2019)
Náhoda tomu chtěla, že jsme si pro další představení dohodli termín 6.4.2019. Tedy přesně den a 110 let poté, kdy se Karlu Němcovi a jeho družině podařilo zdolat severní točnu. Hru Dobytí Severního pólu jsme měli odehrát tentokrát v Náměšti na Hané, bydlišti jednoho z nás.
Den předtím vstoupila většina z nás poprvé do velkého kulturního sálu, kde nás náramně ohromilo jeviště. Bylo doplněno starobylým ochozem s kladkami a kyvadly, což však k naší velké lítosti v této hře nevyužijeme. Leda snad, že by se nám na pomoc museli spustit všichni svatí ???
Při stavění kulis jsme ocenili profesionální scénu a doladili pouze maličkosti typu řezání saní, pouštění opony, polární záři apod. Novinkou byla světelná vychytávka, k čemuž ostatní přesvědčil úspěšně Krleš.
Světelná režie bylo něco, s čím jsme doposud neměli téměř žádné větší zkušenosti a podle toho to taky ze začátku vypadalo. Opět se potvrdilo, že nic dobrého se nerodí lehce a tak jsme prošli fází zrodu kreativních nápadů a nadšení ale i procesem dohadování, přesvědčování a chvilkového zoufalství umocněného časovým presem. Celé se to muselo vymyslet, odzkoušet a realizovat do použitelné podoby během jediné zkoušky. Nakonec především díky schopnosti kompromisu a hlavně cílevědomého pečlivého přístupu Šárky (zatím veskrze zodpovědné osoby za světelnou multimediální část našich posledních vystoupení), jsme nakonec mohli říct, „budiž nové světlo“….
Provedli jsme zvukovou zkoušku a sjeli s rozpačitými pocity celou hru. Bylo nám řečeno, že je náměšťské publikum zvyklé na excelentní ochotnické výkony. Sám městys podporuje dva spolky, které aktivně zkouší a při svých představeních sklízí vždy velký úspěch. Nezalekli jsme se však (jsme přece stateční Skauti), naopak to pro nás bylo tzv. motivací na poslední chvíli. Všichni si dali ještě nocovku a místo oslav 110. výročí dobytí si řádně zopakovali své role. Samozřejmě proto, bychom byli co nejvěrohodnější a veřejnost v žádném případě nezklamali.
Den představení přišel a s ním i mírná nervozita, neb nikdy není nic perfektní. Ale jak říká klasik: „Aspoň jsme si pro ten večer připravili něco pro ty, co si nepřipravili nic.“
Semináře i samotnou hru jsme si odpoledne dali ještě jednou a získali již větší jistotu, že vše dobře dopadne. Hladoví, jak správně herci mají být, jsme se pomalou soukali do obleků. Vyvstala zde jedna horká chvilka, to když v 17:50 principál zjistil, že jeho oblečení (nutné pro semináře) zůstalo kdovíkde. Záchrana se naštěstí našla v podobě Bubínků. Ještě že se relativně nedávno brali a Buben má s Krlešem stejnou postavu. Svatební oblek padl jako ulitý, zahájení divadla tedy bylo možné bez ztráty kytičky. Ovšem mezi námi – k faux pas málem došlo. To když narychlo učitelskej vrazil s Ivou k Bubnům domů, tam se v ložnici za pochodu převlékal a přitom za rohem se už už vracela hlídající babička a malá Maryška. To by byl šok … na nějaké vysvětlování by nyní rozhodně nebyl čas.
Publikum se s mírným zpožděním začátku dočkalo a přes pár zádrhelů (opakující se Školní brašnička, hlučný větrák, zaseknutá opona) odměnilo přednášející v seminářích potleskem. Nejvíce se líbily živé obrazy, letos ještě zdokonalené světelnými efekty.
Převlečeni do kostýmů jsme se po pauze ocitli na ledové pláni a nechali odtáhnout Varla všechna zavazadla na Severní pól. Zde byli po těch peripetiích nadšeni všichni, pouze Frištejnského ta výjimečnost zrovna nenadchla. Jak nám scénář píše, zachránili jsme od letitého mrznutí poručíka Berana a vydali se zpět. Domů, do Podolí, do lékárny, do … Jsme hrdí Češi (přestože je v partě jeden Němec a jeden poameričtělý sluha). Přišli jsme, viděli a zvítězili. Nikoho nesnědli a ani trudomyslnosti zcela nepropadli.
S představením i reakcí publika jsme spokojeni. Přesto na sobě budeme pracovat dál, je to přece závazek vůči všem, co nás podporují.
Závěrem pietní akt: Po několika odehraných sezónách jsme přeci jen zlikvidovali profesora Mc Donalda i starého Berana. Usoudili jsme, že si zaslouží nové provedení a nechali tedy Brzdu zhotovit dva zmrzlíky, a to v doživotní velikosti. Velmi se to povedlo, teď teprve bude radost je rožnit :-)
<<Předchozí Dobytí Severního pólu další >>
zapsala: Ivana Bubeníková – Maryška