Jívová (9. 6. 2018)

Už jsme tomu ani nevěřili, že budeme smět znovu předvést před veřejností hru České nebe, ale naštěstí jednání s panem Zdeňkem Svěrákem, dědici autora a agenturou Aura – Pont s.r.o. dopadla dobře. Nastalo tedy horečné hledání nějakého kulturního sálu či jiného místa, kde bychom mohli uplatnit ještě před prázdninami alespoň jednu z nově nabytých licencí. Nejrychleji zareagoval Mak, který se svými kamarády horolezci pravidelně jezdí na amatérská představení do Jívové.

Samotný nácvik a příprava byla tentokrát více zaměřena na domácí přípravu, protože rejža je přesvědčen o tom, že u nacvičené hry příliš intenzivní zkoušení je už spíše na škodu. Někteří z nás z toho byli sice trochu nervózní, protože zkoušky byly vlastně jen dvě. A tak jsme se domluvili a využili toho, že jsme se všichni, s výjimkou rejži, setkali na oslavě Makových 40. narozenin na Pohořanech a udělali jsme si tam kostýmovanou zkoušku bez seminářů. Mak si vyzkoušel dvojroli, neboť kromě své role Miroslava Tyrše zaskočil i za nepřítomného maršálka Radeckého. V některých chvílích musel velmi rychle měnit kostým, z čehož vznikaly velmi komické situace. Samotná kostýmní zkouška byla velmi užitečnou, protože jsme týden před představením odhalili ještě nějaká bolavá místa, na která se samostudiem ještě můžeme zaměřit.

Ale zpět k Jívové, den před představením jsme jeli stavět mulisy-kulisy. Místní sál je opravdu krásný – dokonce je zde vyvýšené pódium a fungující červená opona. Je vidět, že už dobře víme, kam který sloupek konstrukce pro kulisy patří, každý si sám pro sebe práci nachází sám a tak to netrvá moc dlouho a celá scéna je postavena. Následovala zkouška. Zaměřili jsme se především na semináře. Znovu si připomínáme, že musíme mluvit hodně pomaleji, než si myslíme, že je nutné zřetelně artikulovat a že musíme promlouvat mocným hlasem slyšitelným i ve vzdálených místech sálu. Rychle jsme sjeli i samotnou hru, zde však díky zkoušce z minulého týdne nic zásadně nedrhlo.

A když přišla sobota, sjeli jsme se všichni znovu do kulturního domu v Jívové. Nachystali jsme židle a začali jsme být i trochu nervózní. Ale těšíme se. Židle jsme nachystali asi pro 160 lidí, bohužel jsme se zhruba o 100 návštěvníků spletli. V průběhu hry si dodáváme kuráž i chuť do hraní větami jako například: „moc jich tu není, tak do toho dáme všechno, ať si to užijem…“. Samotné představení jsme odvedli poctivě. Diváky bylo docela obtížné získat na svou stranu, ale smíchu s postupujícím časem přibývalo a myslím, že závěrečný potlesk byl upřímný. Dokonce jsme zpívali na etapy všechny tři sloky písně „Ach synku synku“. Čili zklamání z početně skromné návštěvy trochu vyvažoval dobrý pocit z kvality odvedeného díla.

Po rychlé demontáži kulis se většina z členů souboru přesouvá do hospody U Strašidel v Olomouci, kde tradičně vypouštíme intelektuální přetlak nashromážděný během představení a spřádáme plány do budoucna. Byl to úspěch nebo neúspěch? Názory se liší, ale všichni jsme spokojení, že je to za námi a že tu amatérskou divadelní káru zase tlačíme dál a už teď se těšíme na další výzvy.

<<předchozí          České nebe          další >>

zapsal: Libor Kvapil – Čibyl