Tak už Maka to postihlo, už dosáhl věku, kdy patří mezi „dorostence“ a na krku mu visí 4 křížky. Se svým spolužákem a kamarádem Honzou Masopustem se rozhodli své vyspění oslavit společně a na ubytovnou na Pohořanech pozvali své přátele a rodinné příslušníky.
DOTeK byl také pozván, a protože je to jedna z mála příležitostí, kdy jsme schopni se téměř všichni sejít, využili jsme příležitosti a udělali si poslední kostýmovanou zkoušku před představením, které bude příští týden v Jívové. Dokonce stavíme i kulisy, abychom ověřili, že se během toho roku, co jsme nehráli, nic neztratilo a vlastně že jsme kulisy stále ještě schopni vůbec postavit, protože mezitím značek které dřevo sousedí s kterým a na které má přijít který hard výrazně přibylo.
Na odpoledne jsme připraveni. Čibyl si mylně myslel, že kostým má Krleš ve svém nově zavedeném kufru, ale nebylo tomu tak. Takže zběsilá jízda domů do Olomouce, kde jsou části chybějící výstroje uloženy. Hned po návratu můžeme začít se zkouškou.
Šaman bohužel má povinnosti jinde, proto jeho role Radeckého se zhostil Mak. Sice se scénářem v ruce, ale o to s větším nadšením. Přestože o nic nejde, jsme všichni velmi nervózní. Patrně ze strachu, abychom to ostatním kamarádům hercům nepokazili. Děláme spoustu přežbleptů, dokonce jsme i přeskočili kus hry. Maryška nás ale vždy ihned opravuje. Zkouška byla pro všechny velmi užitečná, ukázalo se kde v textu máme ještě slabiny a že se na to všichni musíme ještě pořádně podívat. Náhodní přítomní hosté oslavy ocenili naše snažení potleskem.
A pak už jen jíme, pijeme a vytáhli jsme kytary. Slabší kousky odjeli zhruba o půlnoci domů, ti vytrvalejší údajně zpívali až do půl čtvrté.
Makovi moc děkujeme za pozvání, přejeme vše nejlepší, mnoho úspěchů a zdraví do dalších let.
Výše uvedený text je jen hrubý nástřel a musí být mohutně editován, doplněn a dotvořen. Také fotky by to asi chtělo…
Ochotníci slaví. Svěrák jim dal zelenou, Cimrmana mohou hrát mnohem častěji
Lepší zítřky mohou vyhlížet ochotnické soubory, které předvádí inscenace z repertoáru kultovního Divadla Járy Cimrmana. Klíčová postava legendární scény, Zdeněk Svěrák, totiž kývl na to, aby ochotníci mohli předvádět cimrmanovské kusy vícekrát než dosud.
Původní pravidlo duchovních otců Divadla Járy Cimrmana Zdeňka Svěráka a Ladislava Smoljaka zapovídalo nadšencům sehrát libovolnou inscenaci více než třikrát. Společné jednání Zdeňka Svěráka a nejstaršího syna zesnulého Ladislava Smoljaka Davida na straně jedné a zástupce téměř dvou desítek ochotnických souborů na straně druhé ale nyní přinesla novou dohodu, Cimrman v podání amatérů bude ožívat častěji.
„Každý amatérský soubor smí ročně odehrát čtyři představení, přičemž je na souboru, kterou hru, či hry si zvolí. Současně platí i nový limit pro každou konkrétní hru z repertoáru Divadla Járy Cimrmana. Každý soubor smí danou konkrétní hru sehrát maximálně patnáctkrát a je na souboru, jak s tímto konečným penzem bude v průběhu let ‚hospodařit‘,“ přiblížil podstatu nové dohody Karel Štícha ze spolku DOTeK, jenž jednání za ochotníky vedl.
Motivace nadšenců byla v zásadě dvojí. Jednak chtěli co nejvíce uspokojit poptávku fanoušků, kteří se z různých důvodů nemohou na představení skutečného Divadla Járy Cimrmana dostat. Vedle toho se těžko smiřovali s tím, že po náročném zkoušení mohou zúročit svou snahu jen při premiéře, první repríze a derniéře. Především druhý argument byl tím, jenž Svěráka, držitele poloviny autorských práv k cimrmanovským hrám, přesvědčil.
Pravidlo bude platit od září
„S Davidem Smoljakem, se kterým v takových věcech spolupracujeme, jsme došli k závěru, že bychom neměli být striktní, a že i Láďa (Smoljak) by s tím souhlasil,“ sdělil k tomu serveru Lidovky.cz Svěrák. „Přišlo mi pochopitelné, že souborům je líto, když třeba nacvičí Záskok, třikrát si ho odehrají a příští rok už musí nastudovat jinou hru,“ dodal (spolu)autor všech inscenací Divadla Járy Cimrmana.
Původní pravidlo třikrát a dost vycházelo z premisy, že exkluzivita má náležet původnímu souboru. Jinými slovy aby diváci měli inscenace zažité především tak, jak je předvádí Divadlo Járy Cimrmana. „My jsme chtěli, aby Cimrman zůstal vzácností, aby se lidem nezošklivil a taky abychom měli jakýsi monopol jako divadlo, které to hraje nejlíp,“ vysvětluje Svěrák.
První změna regule přišla už letos v lednu, kdy Svěrák svolil k tomu, aby ochotníci mohli vystoupit s jednou hrou čtyřikrát. Po korespondenci a následné schůzi s Karlem Štíchou se nakonec dospělo k finální dohodě na patnácti předvedeních jedné inscenace. Nové pravidlo má vstoupit v platnost se začátkem nové divadelní sezony v září.
„Z této dohody pro ochotníky vyplývá, že mohou hrát nastudované hry Divadla Járy Cimrmana tak, aby mohli důstojně zúročit vynaloženou snahu, čas i energii při jejich nastudování. Mohou nyní uspokojit poptávku po těchto hrách v malých vesnicích, kam v drtivé většině směřují,“ vyzdvihl hlavní rys paktu Štícha. Jeho soubor DOTeK má aktuálně na repertoáru dvě cimrmanovské inscenace – Dobytí Severního pólu a České nebe.
‚Je to důležité pro sbližování lidí‘
Nad plněním dohody bdí agentura Aura-Pont, která v případě Divadla Járy Cimrmana spravuje autorská práva většiny jejich držitelů včetně Svěráka. Právě na ni se musí ochotníci obracet, pokud mají zájem nacvičit libovolný kus kultovního divadla. Licence se uděluje za drobný poplatek. „Pokud to někdo chce hrát, sdělíme mu podmínky a podle toho, pokud mu vyhovují, s ním uzavřeme smlouvu,“ uvedla pro Lidovky.cz ředitelka agentury Petra Marková.
Svěrák v nové dohodě vidí kromě šance pro ochotníky se více realizovat ještě jednu přednost. Posílí soudržnost všech, kteří se u studia inscenací setkávají. „Ochotnické hraní má dvě složky. Ta jedna je, myslím, důležitější než druhá. Scházení se po práci a studování her. To je úžasná věc. To, že to pak odehrají lidem, to už je odměna. Ale ta první fáze je strašně důležitá pro sbližování lidí. Proto jsem raději, když se nespokojí s reprízováním jedné komedie,“ míní.
Uvolnění rukou ochotníkům přivítal i druhý syn Ladislava Smoljaka Filip, který je po otci držitelem jedné osminy práv k cimrmanovským inscenacím. Jejich správu navíc vykonává sám. Právě on loni mluvil o tom, že ochotníci by měli dostat větší prostor. „Skvělá zpráva, zhruba v těchto intencích jsem o zvýšení počtu představení pro amatéry usiloval i já,“ sdělil Filip Smoljak serveru Lidovky.cz.
Pro naši potřebu a záchranu nápadů, které by mohly zapadnout, byla založena nová rubrika Stádo lístečků – Lístečkárna.
Zde přispívejte vším, co by se mohlo jednou hodit do „naší“ nové hry. Může to být něco vtipného, nebo chytrého na téma HYPOCHONDRIE, nebo vlastně cokoliv, co Vás samotné napadne, nebo se dá někomu „ukrást“ :-).
Později rubriku zaheslujeme – to aby zase někdo zbytečně neukradl to námi nakradené…
Proč bychom se netěšili
Proč bychom se netěšili
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Kdož z nás ví, zda pouť budoucí
Kdož z nás ví, zda pouť budoucí
vesele tak uhlídá, uhlídá,
vesele tak uhlídá, uhlídá,
vesele tak uhlídá, uhlídá
A kdo ženat, která vdaná
rozžehnej se s radovánky
A kdo ženat, která vdaná
rozžehnej se s radovánky
žena doma hospodaří
muž se ukrývá za džbánky
Proč bychom se netěšili
Proč bychom se netěšili
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Když nám Pán Bůh zdraví dá, zdraví dá
Spějme dál, statně dál,
za sokolským praporem!
Dokud boj neustal,
v poutech úpí rodná zem.
Dokud bouř kolem zní
každý na svém místě buď!
A kdo se odrodí
čepel vem tu zrádnou hruď!
Bratři výš, stále výš,
silným letem slunci vstříc.
S nadšením k cíli blíž
spěje borců na tisíc:
Silou lví každý z nás
v boji obrněný stůj!
Věrnou stráž, vlasti máš,
Sokol třímá prapor tvůj!
“Paže tuž! Vlasti služ!”
zní nám v pochod řadu let.
My jsme tím nadšeni
řítíme se mužně vpřed.
Vezmi zbraň, v boku zář
v žilách otců vřelou krev,
||:Nad námi prapor vlá-
v rudém poli bílý lev! :||
Třikrát a dost? Filip Smoljak chce, aby ochotníci mohli hrát Cimrmana víckrát
Uvolnit ruce ochotníkům při adaptacích her kultovního Divadla Járy Cimrmana chce Filip Smoljak, syn jednoho ze dvou autorů repertoáru scény Ladislava Smoljaka. Nadšence při předvádění cimrmanovských kusů svazuje pravidlo, podle kterého danou inscenaci nemohou sehrát více než třikrát. Filip Smoljak usiluje o to, aby tento počet mohl výrazně vzrůst. Se svou iniciativou nyní seznámil ostatní držitele autorských práv v čele se Zdeňkem Svěrákem, ten se však k nápadu zatím staví velmi zdrženlivě.
„Cílem je, aby Cimrman mohl volněji dýchat i v těch nejmenších a ejvzdálenějších obecních komunitách,“ vysvětlil serveru Lidovky.cz svou motivaci Filip Smoljak, který je po otci držitelem jedné osminy autorských práv k inscenacím Divadla Járy Cimrmana. Stávající pravidla dovolují ochotníkům předvést libovolné představení třikrát a pak už nikdy, regule vzešla z dohody Ladislava Smoljaka a Zdeňka Svěráka zhruba před deseti lety.
Pravidlo vychází z prosté úvahy, aby exkluzivita zůstala především původnímu hereckému souboru Divadla Járy Cimrmana. Jinými slovy aby diváci měli zažitou podobu her tak, jak je v první řadě nazkoušeli jejich tvůrci. „Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak k této podmínce došli po poměrně dlouhém zvažování, kdy počet produkcí rapidně narůstal – z obavy, aby nebylo ‚přecimrmanováno‘,“vysvětlila Petra Marková, ředitelka agentury Aura-Pont, která ve věci autorských práv zastupuje většinu jejich držitelů včetně Svěráka.
Smoljak naopak vnímá ochotnické adaptace repertoáru scény Járy Cimrmana jako možnost šíření odkazu legendárního divadla. Podle něj navíc alespoň částečně uspokojí tužby těch, kteří se na permanentně vyprodané hry nemají šanci dostat. Ať už to je právě kvůli mimořádnému zájmu veřejnosti nebo z jiných důvodů. Smoljak pak vnímá i další rozměr celé věci, nadšenci v pouhých třech provedeních podle něj nemůžou naplno prodat své úsilí během zkoušení.
Nové pravidlo podle Smoljaka? Deset repríz za rok
„Sehrát libovolnou hru třikrát je strašně málo, když si představíme, že jednu hru zkouší mnohdy rok, nebo dva,“míní Smoljak. „Mnohdy je to omezení pro ně bolestné a nepříjemné je to i pro diváky, kteří se nemají šanci do Divadla Járy Cimrmana dostat,“vysvětluje. S agenturou Aura-Pont tak v těchto dnech otevřel debatu, že by neprofesionální soubory mohly nově odehrát celkem deset představení z pera dua Svěrák/Smoljak ročně.
Smyslem uvažované změny není dovolit ochotníkům vystoupit na jevišti s deseti provedeními každé ze 16 inscenací během jednoho roku, jak vysvětluje Smoljak. Jde o desítku repríz za rok celkem. „Jeden soubor tak třeba sehraje desetkrát za rok Akt, jiný pak třeba sedmkrát Akt a třikrát Záskok,“ přibližuje podstatu svého návrhu. „Stávající omezení chápu. Divadlo Járy Cimrmana má exkluzivitu, je to autorské divadlo a je třeba k tomu přihlížet. Ale nesmí to být extrémní, proto navrhuji tento kompromis,“podotýká.
Stěžejní postavu pro dohodu představuje Zdeněk Svěrák, v rukou totiž drží polovinu autorských práv. Nápad syna svého dlouholetého přítele a uměleckého partnera v něm však nezarezonoval příliš pozitivně. „Nechceme, aby tu bylo spoustu divadel Járy Cimrmana. Myslím si, že pravidlo třikrát a dost je správné,“sdělil serveru Lidovky.cz. Jeho současný nepříliš vstřícný pohled na Smoljakovu iniciativu nicméně nemusí být definitivní, alespoň to plyne z vyjádření ředitelky agentury Aura-Pont Markové.
Cimrmanovské hry už sehrálo 70 souborů, Smoljak jim pomáhá se ziskem licencí
„Stávající pravidlo by mělo být prozatím zachováno,“podotkla ředitelka. Zdá se tak, že by do budoucna mohla mít nová regule dveře otevřené. O této variantě však Marková odmítla prozradit více. Jisté je jedno, ochotníci by širší pole pro provedení cimrmanovských her jednoznačně přivítali. Aktuálně Smoljak registruje celkem 70 nadšeneckých souborů, které už v minulosti s hrami Divadla Járy Cimrmana vystoupily.
Jedním z nich je spolek DOTeK z Olomouce, naposledy nazkoušel hru České nebe. Její přípravou strávil dva roky. „Není to pro to, že bychom to nechtěli udělat rychleji, ale někdy bojujeme s časem. A potom, když máme tři představení, tak nám to přijde škoda,“vysvětlil šéf spolku Karel Štícha. „Kdyby byla možnost, tak bychom minimálně dvakrát tolik představení užili,“ dodal.
Než zásada třikrát a dost padne, pokud vůbec, Filip Smoljak podporuje nadšence jinak. Pokud totiž mají zájem předvést některou z cimrmanovských her, musí se původního souboru dovolit. Udělení licence není samozřejmé, za každou se pak autorům platí poplatek v řádu stokorun. Svého podílu se Smoljak vzdal. „Naopak nabízím souborům, které mají hluboko do kapsy, úhradu všech nákladů spojených s vyřizováním autorských licencí,“uvedl. Současně usiluje o to, aby licence pro ochotníky byly automatické.
Scházíme se v 16:00 před Kulturním domem v Tovéři den před derniérou představení České nebe. Pan starosta na nás zapomněl, po chvíli čekání mu tedy Krleš telefonuje. Starosta se omlouvá a posílá za sebe rychlou spojku s klíčem od kulturáku. Vynášíme vše z aut a pouštíme se rychle do stavby kulis. Už jsme to dělali několikrát, navíc pódium je stejné jako posledně v Hlušovicích, takže jde vše rychle od ruky. Tentokrát se u toho ani moc nehádáme.
Asi za hodinu a půl máme scénu hotovou a dokonce jsme rozmístili i židle do hlediště, je jich 144. Zkoušíme si, jak nás bude slyšet. Doplnili jsme i plachty po stranách jeviště, aby divák nebyl rušen nežádoucím průhledem do stran mimo jeviště. Dokonce i místo pro nápovědu a zvukaře je vyřešeno k naší spokojenosti. Pro osvětlení použijeme naše čtyři reflektory + místní dva, ale ty svítí velmi málo intenzivně, asi jako měsíček.
Samotná zkouška proběhla rychle bez přerušování. Nadělali jsme velké množství chyb, ale je to dáno spíše malou koncentrací na hru, než tím, že bychom zapomněli text.
Před koncem se na nás přišel podívat starosta. Slíbil, že doplní ještě nějaké další židle, které mají ještě někde schované. Rezervováno, nebo prodáno je 121 lístků. Informovali jsme ho, že s ním bude chtít mluvit před představením pan Filip Smoljak, který se na nás přijede podívat.
Vzájemně se popliveme a snad to zítra vše dobře dopadne…