Ostravice (26.4.2014)
Přišel s tím Krleš. Mluvil o tom už nějakou dobu, chtěl nacvičit divadelní hru a setkání bývalých členů Karvinské a Olomoucké Trojky u příležitosti výročí 50-ti let od založení oddílu (střídavě skautského, TOM, jak doba a systém dovolily) bylo pro nás dobrým důvodem i motivací, abychom zde v uzavřené společnosti předvedli hru „Dobytí Severního pólu Čechem Karlem Němcem“.
Ani nevím, jak nás čtyři (Kay, Brzda, Dym a Čibyl) Krleš vybral a překecal. Scénář vytvořil výběrem z několika verzí oficiálně i neoficiálně vydaných textů, zvukových i video záznamů a ten nám každému vytiskl a předal s tím, že se máme snažit svůj text co nejdříve dostat do paměti. První zkoušky probíhaly u Krleše v bytě. Brzy k nám přibyl i suflér Čenda. Netrvalo to dlouho a Krleš sehnal i starodávné lyže a hůlky, asi nejdůležitější a nejhůř sehnatelnou rekvizitu, od kamaráda Zbyňka Popelky z Bílého divadla, známého především svojí originální divadelní interpretací tématu dle knihy Martina Velíška, Lyžaři. Dlouhodobě nám zapůjčili několik párů lyží, které jim do divadla občas nosí lidi, aby měli nějaké do rezervy. Také nesmíme zapomenout na lyže pro náčelníka, které do divadla věnovala naše dvorní fotografka a občasná pomocná ruka v mnoha věcech kolem divadla, Mirka Kvášová – Qakoška.
S lyžemi jsme se už ale nevešli do žádného bytu a hlavně si taky nikdo nechtěl dobrovolně nechat ničit podlahu obraty a přesuny na lyžích, proto jsme ukecali Kamila Filipa – Kassu (současného vedoucího chlapeckého skautského oddílu Olomoucká trojka) a další zkoušky už probíhaly v klubovně. Žili jsme divadlem. Kromě normálních zkoušek jsme po florbale měli i tzv. akustické zkoušky, kdy jsme samotnou hru nehráli, ale pouze u piva zkoušeli, zda si pamatujeme text a správně reagujeme na narážku („Schlagwort“). Vůbec nám nevadilo, že se lidé u okolních stolů otáčeli. Začali jsme pěkně magořit – na každou situaci se vždy našel nějaký vtipný citát ze hry, citovali jsme kousky textu stejně samozřejmě, jako farář cituje bibli. Nezasvěcení, když nás poslouchali, si museli myslet, že jsme se buď zhulili trávou, nebo jsme se nějak jinak odpoutali od reality. Každý se snažil obstarat a nějak zdokonalit svůj kostým, či vymyslet rekvizity. Velkou radost jsme například měli po vyřešení problému s Frištenského zmrzlého odskočení na „malou stranu“, kterou si Brzda sám vyrobil. Brzda si zajistil i výrobu housera. Velká radost byla i z polární záře, což nebylo nic jiného než násada od koštěte s barevným ocasem na konci, kterým se prostě jen zběsile mávalo… Zmrzlou výpravu profesora McDonalda vymyslel Kay, když dodal větší množství kartónů, které jsme naštosovali a vyrobili z nich těla „zmrzlých“, obalili je bílými prostěradly a stahovačkou. Podobně jsme postupovali při výrobě dalších potřebných ingrediencí pro hru, všichni svým aktivním podílem. Také vznikla naše opona, kterou ze zbytků mnoha různých látek sešil do použitelné podoby profi krejčí Čenda. Moc se nám líbila pro svou originalitu (kouzlo nechtěného :). Mnohem později pak dostala i jméno. Předpokládám, že to byla některá z žen v naší blízkosti, která ji pojmenovala. Od té doby máme oponu „desigual“.
Pak nastal onen okamžik. 26.4.2014. Naše první vystoupení před lidmi vůbec. Nikdy dosud jsme nebyli toliko nervózní, naše napětí by se dalo krájet, přestože publikum bylo ryze složeno z lidí, kteří nám fandili. Reakce diváků byly ale velmi vřelé a odměnou se dostavil euforický pocit: “ stálo to za to…“
Špeky z akce:
Když náčelníkovi vypadl kousek textu a potřeboval pomoc nápovědy, stalo se, že i ta se právě ztratila v textu. Nutno podotknout na obranu sufléra, že se ještě současně staral o zvuky, no a jsme chlapi, takže multitasking nám moc nejde… „Nekonečné“ ticho při hledání textu přerušil Krleš s modifikovanou hláškou z jiného místa hry, coby reakci na to ticho:
„No, my, zatím ještě trochu a tiše úpíme, ale už se to nedá vydržet…“
Publikum pochopilo a propuklo v smích. Z tohoto prvního divadelního pokusu byl pořízen i videozáznam, který dnes slouží i jako důkaz toho, jak moc jsme se od té doby zlepšili a to jak samotným hereckým přednesem, tak i výbavou a přístupem. Nicméně, toto zůstane zapsáno v našich myslích jako naše vůbec první herecká zkušenost a nikdy nebude přemazána.
Dobytí Severního pólu další >>
zapsal: Libor Kvapil – Čibyl