Hlušovice (21. 1. 2017)
Před představením jsme dlouho řešili, kam umístit podium, protože v sále kulturního domu, který je čerstvě po velké rekonstrukci, velmi brutálně zavazí dva mohutné sloupy umístěné ve středu místnosti. Nakonec volíme variantu využití pouze poloviny sálu.
Dalším problémem byla absence opony. Tento problém elegantně vyřešil Mak, zajištěním rozpěrných tyčí pronajatých ze stavebnin. Na tyto podpěry jsme zavěsili naši krásnou „desigual“ oponu i autoplachty pro zakrytí oken za scénou.
Scházíme se den před představením večer, abychom postavili scénu a případně i udělali zkoušku. Vytvořili jsme tři pracovní skupiny a za dvě hodiny je scéna téměř hotová. Samostatnou jednotkou je Iva, která sešívá oponu a chystá žabky. Zkoušíme hru. Text umíme, takže pokud uděláme nějakou chybu, je to způsobeno rušením někoho, kdo ještě dokončuje nějakou drobnost na scéně nebo v hledišti. Zkoušku seminářů necháváme na další den.
V sobotu ještě děláme drobná dokončení scény a zkoušíme semináře. Na zkoušku hry už se nedostalo. Instalujeme dva nové halogenové reflektory, které ještě narychlo kupoval Krleš, nasvícení to velmi pomohlo.
Obsluha bufetu přišla už hodinu před představením, ale lidé nějak stále nikde. Začínáme být trochu nervózní, zda bude alespoň trochu reprezentativní účast. Kde jsou ti lidi, vždyť Hašlerka prodala 70 lístků v předprodeji? Karamba! Za 5 minut hrajeme a v sále sedí 4 lidi?!
18:10 jsme rozhodli, že na starostu, který měl mít úvodní slovo, už čekat nebudeme. Gong a úvodní slovo měla Hašlerka. Nové je přednesení našeho úvodu, kdy Krleš vystrčil hlavu oponou a promlouvá k divákům. My čekáme už na místě a po roztažení opony se spustí semináře. Myslím, že se nám tak dobře ještě nikdy nepodařily přednést, přesto reakce z publika je velmi opatrná. Každé zasmání je vydřené. Kay spočítal, že v sále sedí 66 lidí.
Jdeme se převléci do kostýmů. Snad hra zaujme více. Už z premiéry víme, že ne každého seminář baví. Opona, a jedem: „Praotče Čechu! Já ti jednou ty tvoje zatracené bůžky vezmu a vyhodím na smetiště….“. Mnohokrát nacvičovaná rutina tentokrát nestačí, musíme přidat a nechat tam všechno.
To není možné, ten chlad přece musíme prolomit! Během hry došlo k několika nepředvídaným událostem:
Havlíček si odešel na cigáro o něco dříve, než bylo ve scénáři. První si toho asi všiml Hus, kdy zašeptal: „Kolik toho přeskočil?“ Ostatní polil studený pot. Následovala lehká improvizace, kdy text byl trochu přeskakován, pak vrácen a vlastně, kdo ví, jak to vlastně bylo? Dvakrát nastalo delší ticho. Poprvé, když měl mluvit Havlíček, ale byl na cigáru venku a podruhé, když bychom měli opakovat už jednou zahraný text. Vše zachránila nápověda Iva pohotovou narážkou na první vhodný text.
Padání vousů se stane už asi tradicí. Tentokrát to vzal na sebe sv. Václav. Upadnutí bradky snad nešlo načasovat lépe, protože brada se odlepila přesně po větě: „nevytrpěl jsem už dost?“ Odměnou byl lehký smích z publika.
Novinkou je duha, která se objeví v momentě, kdy mají babička s Praotcem duet. Rejža s ní pohyboval do taktu a přesouval se synchronně s babiččiným tancem.
Závěrečný potlesk se divákům povedl. Všimli jsme si také, že od Kayova sčítání diváků při semináři určitě minimálně dalších 10-15 přibylo. Pravděpodobně přišli o přestávce, protože během hry jich moc dveře neotvíralo.
Už teď se těšíme do Tovéře.
<<předchozí České nebe další >>
zapsal: Libor Kvapil – Čibyl