Po dobytí severního pólu v Mezicích jsme cítili, že potřebujeme pauzu. Ne snad, že by nás nebavilo hrát, ale naše štace nám stále více zalézaly do soukromých životů našich rodin, pomalu vrcholilo jaro s příslibem blížícího se léta a tudíž dovolených a přirozeně i divadelních prázdnin. To však nic neměnilo na faktu, že stále jsme měli v zásobě 1-2 nabídky na hraní. Tentokrát zapracovala Mirka a zkontaktovala mě se starostou obce Tovéř Mirkem Majerem, který o nás projevil velký zájem. A to přesto, že nás doposud hrát neviděl. Soubor se ale rozhodl z časových důvodů poslední povolené představení na jaře již neodehrát a museli jsme panu starostovi svatosvatě slíbit, že přijedeme k nim s „Dobytím“ začátkem příštího roku. Také jsme museli, ač neradi, z důvodů nejen časových, ale i pro omezení licencemi, odmítnout nabídku ze Samotišek. Další povolení už asi nedostaneme. 🙁 Tím pro nás věc kolem divadla na čas skončila a rozhostilo se ticho. To však nevydrželo příliš dlouho. Zjistili jsme, že nám to chybí a zanedlouho už hořela diskuse o tom, co dál. O tom, že bychom rádi další hru z dílny Smoljak/Cimrman/Smoljak nebylo třeba se hádat. S výběrem hry to už tak jasné nebylo. Padaly různé návrhy, až se mi nakonec podařilo prosadit i přes mírný odpor, či nejistotu některých členů, hru České nebe. To, že se pouštíme na mírně tenký led nám bylo podvědomě jasné, jen jsme si zatím nedovedli představit, co to přinese. V každém případě to byla najednou výzva. Věřil jsem, … to be continued