Makoviny = Makovy narozeniny *40

Pohořany – 2. června 2018

Tak už Maka to postihlo, už dosáhl věku, kdy patří mezi „dorostence“ a na krku mu visí 4 křížky. Se svým spolužákem a kamarádem Honzou Masopustem se rozhodli své vyspění oslavit společně a na ubytovnou na Pohořanech pozvali své přátele a rodinné příslušníky.

DOTeK byl také pozván, a protože je to jedna z mála příležitostí, kdy jsme schopni se téměř všichni sejít, využili jsme příležitosti a udělali si poslední kostýmovanou zkoušku před představením, které bude příští týden v Jívové. Dokonce stavíme i kulisy, abychom ověřili, že se během toho roku, co jsme nehráli, nic neztratilo a vlastně že jsme kulisy stále ještě schopni vůbec postavit, protože mezitím značek které dřevo sousedí s kterým a na které má přijít který hard výrazně přibylo.

Na odpoledne jsme připraveni. Čibyl si mylně myslel, že kostým má Krleš ve svém nově zavedeném kufru, ale nebylo tomu tak. Takže zběsilá jízda domů do Olomouce, kde jsou části chybějící výstroje uloženy. Hned po návratu můžeme začít se zkouškou.

Šaman bohužel má povinnosti jinde, proto jeho role Radeckého se zhostil Mak. Sice se scénářem v ruce, ale o to s větším nadšením. Přestože o nic nejde, jsme všichni velmi nervózní. Patrně ze strachu, abychom to ostatním kamarádům hercům nepokazili. Děláme spoustu přežbleptů, dokonce jsme i přeskočili kus hry. Maryška nás ale vždy ihned opravuje. Zkouška byla pro všechny velmi užitečná, ukázalo se kde v textu máme ještě slabiny a že se na to všichni musíme ještě pořádně podívat. Náhodní přítomní hosté oslavy ocenili naše snažení potleskem.

A pak už jen jíme, pijeme a vytáhli jsme kytary. Slabší kousky odjeli zhruba o půlnoci domů, ti vytrvalejší údajně zpívali až do půl čtvrté.

Makovi moc děkujeme za pozvání, přejeme vše nejlepší, mnoho úspěchů a zdraví do dalších let.

Výše uvedený text je jen hrubý nástřel a musí být mohutně editován, doplněn a dotvořen. Také fotky by to asi chtělo…

běžky – Ramzová – Kouty n/Desnou

24. 1. 2017 – běžky Ramsau – Winkelsdorf

naše trasa:
Ramzová – chata Jiřího na Šeráku – Keprník – Vřesová Studánka – Červenohorské Sedlo – Kouty nad Desnou

mapa trasy

účastníci
Polární výprava na cestě k chatě Jiřího na Šeráku

Nakonec se nás na nádraží sešlo 5: Buben, František, Čenda, Krleš a Čibyl. Jedeme vlakem do Ramzové a moc se těšíme. Hned úvodní stoupání po Ramzovské sjezdovce ukázalo, jak má kdo namazáno. Sníh je přemrzlý a hrozně to podkluzuje. Cestou několikrát sundáváme lyže. Chata Jiřího na Šeráku je v mracích, žádné výhledy tentokrát k vidění nejsou. Nabíráme sílu z polévky a piva. Některé sjezdy jsou velmi nebezpečné, často padáme a tak občas raději sundáváme lyže i z kopce. Na Keprníku fouká velmi silný studený vítr a tak si připadáme opravdu jako na Severním Pólu. Do sytosti jsme si užili pádů i jízdy „na čarodějnici“ (hůlky mezi nohy, sednout na ně a brzdit škrtáním hůlek o sníh mezi lyžemi). Odměnou za velkou dřinu nám byl sjezd na Červenohorské sedlo, zde byla upravená stopa a proto jsme se při sjezdu cítili bezpečně. O něco horší to pak bylo při sjezdu do Koutů. Jiří Bubeník si zde dokonce zlomil obě hůlky. Přesto se mu podařilo i bez „čarodějnice“sjet dolů. Vlak jsme s rezervou stihli. Ve vlaku ochutnáváme a dopíjíme všechny naše zbytky čaje i jiných nápojů.

Bylo to velmi namáhavé cestování „běžky i pěšky“, klasický běžkařský skluz jsme prakticky neuplatnili, přesto jsme akci vyhodnotili jako povedenou a dovolené nelitujeme. Tak zase někdy příště někde jinde…

fotogalerie