Už pár týdnů před akcí registrujeme silnou propagaci po Slavoníně – tzv. kulturní masírka na vývěskách, sloupech veřejného osvětlení, na Sokolovně, v místním hlášení. Cajk, snad bude obsazeno všech 20 míst 🙂

Scházíme se dva dny před představením a dáváme na Krleštejně zkoušku. Tedy spíše jen zkouštičku. Nutno říci, že jsme po třech měsících vánočních prázdnin, novoročních oslav a lyžařských dovolených značně vláční.  Rozjezd je (kulantně řečeno) veeeelmi pomalý. Pohyby na pseudo jevišti úsporné, dostavují se výpadky paměti (aspoň, že elektrický proud proudí na jedničku). Vysokou úroveň garantuje aspoň catering 😊. Hlavním bodem zkoušky je debata o tmě (příprava na Tmu jako v pytli). Rozcházíme se v podivné atmosféře.

 
Ale přichází dlouho očekávaný, ale také obávaný den.

První dojem ze Sokolovny Slavonín – šikovná a silná děvčata připravují hlediště, jen škoda že nemají pár Sokolů k ruce. Staví tam odhadem 200 židlí.
Druhý dojem – hurá, jeviště má nové, černé pozadí. Bude to o hodně lepší než minule. Ale klimatizační jednotka stále stojí a odolává zubu času. Dnes nám bude vyloženě zavazet, sakra.
Třetí dojem – s polofunkční oponou bude potíž, jak to vymyslíme?
Čtvrtý dojem – ano, ano, na žaluzie se také nemůžeme spoléhat. Je dobře, že jsme tak do podrobna řešili na Krleštejně tu provizorní tmu.  

Pak už dojmy nepočítáme a jdeme stavit, tlačí nás čas. Ve 13h. zahajujeme vybalování, v 17h. se má začít hrát. Vytahujeme světla, stojany, kufry, tyče a šrouby, balony proti trudomyslnosti, suchý led. Po technické stránce jsme sehraní, kulisy se zvedají ze země jako bájný Ikarus z popela. Nezajímavé jeviště se do hodiny pyšní krásnou lidovou cimérkou, jen jen vyskočit na kamna nebo hupnout do kanafasu…. Ale máme co dělat – vyřešit oponu, pultík, tmu, mikrofoun, kam bude zajíždět Karásek, jak jsme nasvícení. Navíc záhada – audio nefakčí, musíme letět nakoupit dzindziky. Ještě, že všichni nepijí na kuráž… Na hlad není čas, na zkoušku také ne, na pokec o víkendových aktivitách už vůbec. Odpočítáváme minuty a ve shonu dotahujeme ostatní detaily.

Pak rychle zkontrolovat rekvizity na place, zalepit kručící žaludky a šup do obleků. Kolem 16.hod. se objevují první diváci. Sál se začíná plnit raketovým tempem – je to zřejmě způsobeno tím, že lístky nejsou v předprodeji. Vypadá to, že bude narváno, mistře. Začínají se shánět další židle, tahají se až z restaurace za rohem. Musíme obětovat pojízdné schody na jeviště a také gymnastickou lavici, na tom všem mohou hosté sedět. Mírně znervózňujeme – cítíme jaksi, že nejsme na místní podmínky plně připraveni. Čibyl si vtlouká do hlavy, že nastupuje odjinud a že nesmí zapadnout to klima boudy. Krleš úporně shání spodky k žehlení. Šaman si stále mumlá „Mň, mň, mň“ a nestíhá sledovat zaplňující se sál. Buben předčítá svůj part jako gramofonová deska, to abychom odladili hlasitost. Maryša strnule sedí na „peci“ a hlídá si kondíky, aby audio vůbec hrálo. Helga pobíhá mezi tím a oním jako by byla holka pro všechno, je zatím bez kroje a dokonce zcela bez punčoch. Brzda je rozhozen absencí opony, přilepuje drátky a dokola otvírá/zavírá boční kulisy.

Je to trochu zmatek a v tom jako máme začít!? Gong musíme uspíšit, jinak by lidi chodili dál. Jenže je není kam usadit!!! Počet odhadujeme na 350míst. Ufff, tak to tedy pojedeme z kopce…  
Uvítání a semináře trochu rozpačité. Ale uvolňujeme se, publikum reaguje docela pozitivně. Pomalu se začínáme soustředit a nabírat vítr do plachet. Ať žije divadlo! Na předehru, kdy přijíždí Mistr Prácheňský, se i my rozjíždíme směr hlubší vody. Jde nám to o poznání lépe, už cítíme svou jistotu.

Po pauze jsme už jako predátoři. Publikum lační po legraci a dvojsmyslech, oceňuje pauzy i naše hraní nehraní. Jsme na vrcholu vždy, když se lidi zasmějí nebo zatleskají. Ano, toto je naše parketa. Přichází naše překvápko, krásná a uhrančivá Helga. I z odhalení ohledně pohlaví Vlastičky jsou diváci paf. Hra graduje a my herci cítíme, jak jsme s diváky na jedné vlně. Závěrečná poezie i písnička věnovaná Slavonínu smiřuje ty, kteří by se snad mohli cítit uraženi některými vtípky. Ale humor je nesmírně důležitý a měl by se aplikovat jako lék i preventivně! Loučíme se za záře reflektorů a mohutného potlesku. Jak pozvolna jsme začali, tak pozvolna zhasínáme.  

Následuje rozlučka v sále, mnozí nás přišli podpořit už poněkolikáté. Pak jdeme bourat kulisy, balit rekvizity a technické vybavení. Máme pár pomocníků a v sobě plno endorfinu, tak to jde tryskem. Poté ještě jdeme posedět v hospůdce, kde probíráme své dojmy a postřehy.

Zpětná vazba na sebe nedá čekat dlouho. Ivo Hager z kulturní komise nás hned druhý den zahrnuje smskami s ohlasy, což nám naše výtečné rozpoložení jen umocňuje.
Slavoníne, děkujeme za vřelé přijetí !
 
Pár poznatků z této reprízy:
– Známe recept, jak vyrobit tmu, i když tma venku evidentně není. Stačí zavřít oči.
– Máme nová udělátka k propojení audio. Pamatujme stereo vs. dual.
– Kuřecí roláda se osvědčila, recept dobrý.
– Nápověda z výšky je pěkná blbost! Ale zas se odtud dobře fotí 😉
– Představení je fajn plánovat podle počasí. Tentokrát jsme ani hromy a blesky nepotřebovali, příroda je zařídila sama.
– Příště je záhodno přibalit pár instantních lavic, kdyby byl zájem z řad diváků větší než kapacita sálu.