Bohuňovice (16. 11. 2024)

Hledání další divadelní hry

Po úspěšném odehrání her Dobytí Severního pólu a České nebe v našem divadelním spolku pomalu doutná otázka, co bude dál? Budeme hrát jinou hru z pera génia Járy Cimrmana? Nebo něco úplně jiného? Napíšeme něco vlastního? Nebo toho v nejlepším necháme? Nedokážeme se sjednotit, co člověk, to názor. V divadle není pro demokracii místo, proto principál s režisérem vydali koncem března 2023 prohlášení o dalším směrování našeho divadla. Aby byly uspokojena přání a představy alespoň většiny členů našeho souboru, budou od  teď v divadle fungovat dvě koleje. Na první koleji budeme pokračovat v Cimrmanech, na druhé koleji bude něco nového, inovativního, experimentálního. S další hrou od Cimrmana začneme co nejdříve. Nácvik Českého nebe nám trval dva roky, novou hru musíme připravit v podstatně kratším čase. Roli se musí naučit každý sám. Po prázdninách budeme už jen pilovat pohyb po scéně, řešit kostýmy a kulisy. Premiéra by měla být v lednu, nejpozději únoru 2024. Dnes už víme, že jsme potřebovali trochu více času, ale i tak to bylo celkem v poklusu.

Jakou Cimrmanovu hru vybrat? Nejdříve jsme museli zjistit, kolik nás vlastně bude v nové hře pokračovat. Někteří totiž odpadli ze zdravotních důvodů, nebo se věnují jinému kulturnímu projektu a nebo prostě nechtěli už obětovat ze svého volného času tolik hodin. Nakonec je nás 6. Kay proto navrhl Záskok, ve kterém je přesně 6 hrajících postav a navíc je to hra, kterou máme asi všichni z Cimrmanových her nejraději. Takže rozhodnuto, budeme hrát Záskok.

Začátkem května 2023 jsme měli casting. Starosta Tovéře nás pustil do kulturního sálu a zde jsme si zkoušeli nahlas různé dialogy ze hry a hledali jsme, komu nejlépe padne která role. Přítomni byli i někteří naši partneři a přátelé, kteří jako nestranní pozorovatelé měli také svůj hlas. Ještě jsme mohli mít přání, kterou postavu vyloženě nechceme hrát. Asi tři dny po castingu nastal další nedemokratický moment našeho divadla – byly nám režisérem přiděleny role.

Fázi samostudia většina herců podcenila, což se krutě ukázalo na první čtené zkoušce těsně před prázdninami. Trochu nás to vyděsilo, protože přes prázdniny neuděláme nic a v lednu s tím máme jít před lidi. Už nyní proto rejža zaplánoval zkoušky na každou druhou neděli a to včetně Štědrého dne, kterou pod tíhou silného odporu herců nakonec zrušil. Zkoušíme na různých místech, u principála doma na Krleštejně, u Bubínků v Náměšti na zahradě, ale nejčastěji ve skautské klubovně Olomoucké Trojky. Taktiku na memorování textu máme každý různou. Někdo do omrzení čte scénář, jiný zase poslouchá záznam při řízení auta. Buben se učí sledováním videozáznamu originálního představení na televizi v obýváku, což má vedlejší efekt, Buben se sice text ještě nenaučil, ale text všech postav dokonale umí jeho malá dcera Markétka.

Utekl celý školní rok, premiéru jsme podle původního termínového plánu nestihli. Přes letní prázdniny nechceme zahálet. Musíme alespoň nachystat kulisy. Chtěli bychom vyrobit nějakou novou lehkou skládací konstrukci, která by měla univerzální použití. Krleš vymyslel, navrhl, nakoupil a vyrobil skládací rám z hliníkových profilů. Nakoupil také asi kilometr širokého plátna, což by mohlo stačit i na kulisy pro případné další hry. Šárka ušila pásy plátna s kanýry, které přesně pasují na konstrukci kulis a lze je pomocí suchých zipů ke konstrukci připevnit. Šaman v nějakém CAD programu nakreslil kontury scény, kterou hodláme na plátno namalovat. Uprostřed prázdnin nás Mirek Zetka pustil přes víkend do kina v Bohuňovicích a zde nejprve obkreslujeme Šamanem připravené obrysy, které jsou projektorem promítnuté na plátno a pak vše akrylovými barvami vybarvujeme. S výsledkem jsme velmi spokojeni a spadl nám tím kámen ze srdce. Kulisy bychom tedy měli.

Šárka s Krlešem navštívili někde v Jindřichově Hradci nějaký second hand a přivezli úžasné úlovky – zásadní základ kostýmů skoro pro všechny. Na první kostýmové zkoušce v říjnu 2024 už tak máme jasnou představu o tom, jak budou kostýmy vypadat. Zbývá doladit jen pár detailů, které ale pro samotné představení nemají zásadní vliv. To už máme dohodnuty termíny dvou prvních představení.

V Bohuňovicích máme první příležitost postavit nové kulisy. Pro přepravu jsou malovaná plátna šetrně namotána na kartonové trubce od koberce a jednotlivé vrstvy pláten jsou proloženy starými vyřazenými prostěradly. Tak nějak se balí i podobně významná plátna Slovanské epopeje od Alfonse Muchy pro přepravu na výstavu mimo Moravský Krumlov. Všechny hliníkové profily i jednotlivá plátna jsou přehledně očíslovány, takže stavba jde krásně od ruky. Pracujeme v malých skupinkách, každý si svou práci hledá sám, všichni se snaží a jsou nějak užiteční. Přesto, věrni tradici, se občas pohádáme, ale s tím už po těch letech musíme počítat. 

Ještě zkouška zvuků, zkouška světel, tentokrát budeme používat i mikrofon tak každý zkouší něco říct, aby věděl, z jaké vzdálenosti to ještě je slyšet. Trénujeme s čelovkami hru Tma jako v pytli a pro dnešek je to vše, tak zítra ráno znovu sraz zde.

Dopoledne znovu štelujeme zvuky a děláme generální zkoušku – některá místa, například semináře, jen náznakem, některé důležité pasáže i opakujeme, abychom věděli, jak se na scéně pohybovat. Občas nějaká chybka nebo zapomenutý text nás trochu vystraší, ale snad to všechno dobře dopadne. Na oběd jedeme domů a vrátíme se až na představení. Vše je nachystáno, očekávání jsou na maximu.

Premiéra hry Záskok

Dostávají se k nám informace z Bohuňovic o tom, kolik řad už je vyprodáno. Mirek Zetka musel rezervace po telefonu odmítat a odkazovat zájemce na představení v Tovéři, které bude za týden.  Nevíme, zda bude místo pro naše rodiny, které chtějí premiéru nové hry také vidět. Panikaříme. Naštěstí nám bohuňovičtí rezervovali několik míst.

Před představením nás do zákulisí přišel pozdravit i pan Jindřich Štreit, slavný dokumentární fotograf ze Sovince, který se zde nějakou šťastnou náhodou také ocitl. Takže jsme nervózní o to více.

Nastala chvíle, kdy fronta v bufetu kulturního domu opadla, lidé si sedli na svoje místa, vše utichlo a diváci začali netrpělivě očekávat, co přijde. Už po prvních  slovech vítacího proslovu je zcela jasné, že místní diváci se přišli bavit a ne nechat být baveni. Reagují na všechna vtipná místa a to i na ta, která nám moc vtipná nepřišla.

Tréma z nás postupně padá a hraní si užíváme i my. Došlo i k několika milým  přeřekům. Asi nejvíc zaujalo prohlášení Dr. Vypicha: „Vy tvrdíte, že jste otec, já tvrdím, že jste otec, to je tvrzení proti tvrzení…“. Také “ v Českých Bohuňovicích by chtěl žít každý“ je odměněno potleskem.

Dali jsme do toho vše, čeho jsme momentálně byli schopni. Divák to vycítil a na závěr naše snažení bylo oceněno dlouhým potleskem ve stoje. Jako přídavek jsme odzpívali text napsaný Bohuňovicím na míru, což bylo také přijato s velkým nadšením.

Po představení pro nás bohuňovičtí připravili velký raut. Ještě dlouho sedíme a vstřebáváme, co se to tu dnes vše událo. Víme jistě, že tímto představením jsme se zase trochu posunuli dál. Byl to úžasný den.

zapsal: Libor Kvapil – Čibyl